Mladá fronta DNES - Dopis redakci - 11. června 2020, Josef Tillich

Olomouc je krásné město. Současná oprava kostela sv. Mořice, radniční věže, kolejového svršku do centra města, budování nových mostů přes Moravu, to všechno jednou skončí a bude to krásnější a více funkční. Snad i doprava bude jednou vypadat jinak, nebudou tu fronty aut jen popojíždějících mezi křižovatkami, a snad skončí i to betonování dalších a dalších ploch úrodné půdy na parkoviště kolem stejně neradostných paláců konzumu. Jen s těmi protipovodňovými úpravami, které mají ochránit Olomouc před „stoletou vodou“ se nějak nemohu smířit a vzpomínám na svého přítele, prof. RNDr. Otakara Štěrbu a jeho tvrzení, že „zkušenosti z technicky rozvinutých zemí stále více ukazují na zvláštní paradox – čím více protipovodňové techniky, tím více potíží s povodněmi“.

Vizionář, vědec, dobrodruh – to všechno byl Otakar Štěrba.

Vědec, to určitě, rozsáhlý seznam jeho vědeckých publikací by přesahoval možnosti tohoto textu. Dobrodruh? Také tady bychom se mohli odvolávat na soupis knih, které buď sám, nebo se svou manželkou Dinou, známou horolezkyní, napsal. Snad nejvíc o jeho dobrodružné povaze vypovídá kniha – celoživotní vyznání - „Řeky, moje řeky“, při jejímž čtení mně místy doslova běhal mráz po zádech.

Zbývá tedy vizionář. Ano, to Otakar určitě byl. Vzpomínám, jak kdysi jako první razil termín „pětihory“ pro novou geologickou éru, kterou vytváří svým nerozumným působením naše civilizace – dnes se tomu vznešeněji říká antropocén. Vzpomínám i na jeho vizi reintrodukce bobrů u nás, kterou přivezením bobrů z Polska i realizoval – k současné nelibosti některých majitelů nemovitostí kolem řek. Zejména však vizionář a současně vědec, který jasnozřivě předvídal, kam povede meliorace polí, regulace řek, výstavba přehrad a všechny ty další nerozumné aktivity, které pomalu a jistě likvidují „říční krajinu“, což je také pojem, který Štěrba zavedl a vědecky zdůvodnil nutnost jejího zachování. Byl hlavním iniciátorem vzniku CHKO Litovelské Pomoraví“, v němž nacházejí útočiště stresované mysli i těla tolika Olomoučanů při procházkách nebo projížďkách na kolech.

Otakar se nedožil nových protipovodňových olomouckých aktivit, ani katastrofálního úbytku spodních vod a vládního schvalování dalších plánovaných přehrad. V tom je možná jeho štěstí. Nedožil se ale ani obnovy mokřadů, slepých ramen řek, remízků a křovinatých porostů v okolí řek, které se v některých oblastech, jejichž představitelé jsou podobně jasnozřiví, jako byl on, začínají vytvářet; snad aby naplnily jeho celoživotní sny o krajině. O krajině, v níž řeky nejsou koryty rychle odvádějícími životodárnou vodu pryč z naší země, ale jsou utěšenými hájemstvími života. V níž řeky jsou řekami, které se sice občas rozlijí, ale převážně jen tam, kde pro to mají připravený prostor a jen proto, aby přinesly požehnání vody všem, kteří na ni čekají, ať už v podobě posílení spodních vod nebo častějších spršek osvěžujících dešťů.

Těsně před vypuknutím karantény, 2. března, to byly tři roky, co Otakar Štěrba odešel.

Parte Prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc. (pdf)

Rozloučení s Otakarem - Dina Štěrbová (pdf)

Pozvánka na odhalení pomníku k uctění památky Prof. RNDr. Otakara Štěrby, CSc. (pdf)